ŽIVOTOPIS 

 

 

 

 

 

 

• oční vady způsobily, že musel ze druhé třídy obecné školy přestoupit na Hradčanský ústav pro výchovu a léčení slepých a na oči chorých dětí, kde poznal hru na klavír, violoncello, klarinet, kytaru, sborový zpěv a základy harmonie

• po válce se Ježkovi přestěhovali do Kaprovy ulice č. 10 na Starém Městě a Jaroslav začal navštěvovat soukromou hudební školu Dvořákeum

• roku 1924 se i přes svůj handicap stal na pražské konzervatoři posluchačem kompozičního oddělení profesora Jiráka a Hábova kurzu čtvrttónové hudby, v dalším roce byl konečně přijat i na klavírní oddělení k profesoru Albínu Šímovi

• Ježkovými prvotinami byly písňové bagately na básně jeho českých i zahraničních vrstevníků, vrcholem je pak skladba Kalendář na Čapkovy překlady P. A. Birota

• později se věnoval především klavírní improvizaci, prostřednictvím které se seznámil s tehdejším členem divadla Dada, E. F. Burianem

• v roce 1928 odjel na několik měsíců do Paříže, zde již komponoval svou klavírní Sonatinu, Malou klavírní suitu, symfonický obraz Mi-carème a další

• o rok později získává diplom mistrovské kompoziční školy u Josefa Suka

 

 

 

• 12. 10. 1928 byla uvedena první hra Osvobozeného divadla s Ježkovým hudebním doprovodem, Premiéra Skafandr

• kromě Jiřího Voskovce a Jana Wericha, s nimiž vytvořil nesmrtelné trio, se stýkal i s dalšími mladými umělci té doby, např. s Joe Jenčíkem, Vítězslavem Nezvalem či výše zmíněným E. F. Burianem

• se svým nejbližším skladatelským druhem Išou Krejčím byli zárodkem hudební skupiny při Spolku výtvarných umělců Mánes

• v roce 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR

• v lednu 1939 kvůli aktivní spolupráci na protinacistických hrách Osvobozeného divadla emigroval spolu s Voskovcem a Werichem do Spojených států